insolvence

Dalším z předpokladů pro oddlužení je poctivý záměr dlužníka. Překážkou povolení oddlužení zpravidla bude (i když tento požadavek již není od 1.1.2014 výslovnou součástí IZ), že dlužník byl posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy, nebo že v posledních 5 letech probíhalo insolvenční nebo podle předchozí právní úpravy konkursní řízení, v němž byl úpadek tohoto dlužníka řešen. Je na dlužníkovi, aby v návrhu na povolení oddlužení sám aktivně tvrdil a prokazoval takové specifické okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že i přes existenci odsouzení nebo předchozího úpadku se u něho o nepoctivý záměr nejedná. O nepoctivý záměr může jít například i tehdy, pokud dlužník převede svůj hodnotnější majetek na třetí osoby (zpravidla jde o bezúplatný převod na rodinné příslušníky) a poté podá návrh na povolení oddlužení s tím, že navrhuje oddlužení ve formě splátkového kalendáře, a doloží příjmy, které sotva postačují na minimální 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Platí, že žádné nepoctivé jednání neomlouvá sebe morálnější důvod poctivost záměru je třeba posuzovat striktně objektivně a motivy dlužníka, ať sebe vznešenější nelze brát v potaz. Nadále je povinností dlužníka přiložit k návrhu na povolení oddlužení výpis z rejstříku trestů dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu, ne starší než 3 měsíce, nebo obdobný doklad členského státu, v němž dlužník v posledních 3 letech pobýval nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců. Nepoctivý záměr dlužníka není přitom sledován jen při rozhodování o návrhu dlužníka o povolení oddlužení, ale může být i důvodem k neschválení již povoleného oddlužení či zrušení již schváleného oddlužení důsledkem je stejně jako při zamítnutí návrhu na povolení oddlužení prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Za vzorový příklad nepoctivého záměru dlužníka označil Nejvyšší soud postup dlužníka, který neoznačil část svého majetku nebo dalšího příjmu využitelného v oddlužení, což mělo pro uspokojení věřitelů větší význam. Významnou kategorii jednání dlužníka, s kterou soudy spojují nepoctivý záměr dlužníka v oddlužení, jsou jeho motivy k využití úvěrových finančních prostředků tedy za jakým účelem si dlužník půjčil a jak následně přistupuje k oddlužení. Nepoctivost lze tak dovodit např. tehdy, pokud půjčené peníze vůbec nezačne splácet a následně podá návrh na povolení oddlužení. Naopak nelze nepoctivý záměr dlužníka spojovat s původem peněz, které budou využity na uspokojování věřitelů ty může poskytnout nejen dlužník, ale i třetí osoby (darovací smlouva); nelze ovšem vyloučit, že v konkrétním případě budou takto třetí osobou nabídnuty věřitelům dlužníkovy ukryté peníze pak půjde o nepoctivý záměr jednoznačně. Ani v případě výpadku takto zajištěného plnění na straně třetí osoby nelze považovat bez dalšího nepoctivý záměr dlužníka.

V IZ je upraven další důvod nepovolení oddlužení, a to lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Nejvyšší soud konstatoval, že vedle dlužníků, kteří se do úpadku dostali objektivně (jako typový případ lze uvést dlužníky, u nichž došlo k propadu příjmu v důsledku nemoci či úrazu), je oddlužení určeno i pro dlužníky, kteří si svou úpadkovou situaci sami přivodili svou lehkomyslností, marnotratností, gamblerstvím či jinou formou nezodpovědného hospodaření. I tento závěr Nejvyššího soudu zcela odpovídá znění i koncepci insolvenčního zákona, který jednak chápe úpadek jako objektivní stav nezávislý na příčinách jeho vzniku, jednak nikde nestanoví, že by oddlužení bylo určeno jen pro úpadky, které nastaly z určitých příčin na rozdíl od situace, kdy by dlužník požadoval ponechání vyšší než nepostižitelné částky. Tady IZ jako jedno z kritérií, určuje posouzení důvodů, které k úpadku dlužníka vedly. U osob, které si svůj úpadek přivodily samy svým nezodpovědným hospodařením, je ale podmínkou přípustnosti oddlužení z pohledu poctivého záměru, aby svůj přístup ke svému hospodaření změnily, upustily od těch aktivit, které k úpadku vedly, a svou úpadkovou situaci řešily zákonem předvídanou cestou oddlužení. K této změně přitom logicky dochází krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Současně se vyžaduje, aby tato změna v chování dlužníka byla opravdová a aby dlužník, jeli to možné, poctivost svého záměru projít procesem oddlužení projevil i tím, že získá zpět ušlý majetek

Oddlužení trvá pět let – během té doby vám na život zůstává jen nutné minimum, pak se ale zbytek závazků smaže a začínáte s čistým štítem. Osobní bankrot navíc zastavuje exekuci; dluhy se přestávají exekučně vymáhat a nové dělat nesmíte.

Soud schválí vyhlášení osobního bankrotu (oddlužení) tomu, kdo prokáže, že zvládne během pěti let vyrovnat aspoň třetinu dluhů, má závazky nejmíň ke dvěma věřitelům a je v prodlení víc než třicet dní.

U osob samostatně výdělečně činných je to složitější – soud vyhlášení osobního bankrotu povolí, když souhlasí věřitelé, jejichž pohledávky vznikly v podnikatelské činnosti dlužníka. I bez souhlasu věřitelů může podnikatel na oddlužení dosáhnout, když jde o pohledávky, které se nepovedlo uspokojit v dřívějším insolvenčním řízení, ve kterém soud zrušil konkurz pro nedostatečný majetek dlužníka.

Žádání o oddlužení má od loňska nová pravidla. Dřív směli dlužníci návrh na oddlužení soudu podávat sami, nebo ho sepsat prakticky s kýmkoli. Často narazili na podvodníky, kteří si za vyhotovení návrhu účtovali nepřiměřené částky a návrhy podávali i za lidi, kteří na osobní bankrot neměli šanci dosáhnout.

Dnes už může dlužník podat návrh na oddlužení sám jen v případě, že má právnické vzdělání magisterského stupně nebo složil zkoušku pro insolvenční správce. Ostatní se musejí obrátit na advokáta, notáře, insolvenčního správce nebo soudního exekutora, který návrh na oddlužení za úplatu zpracuje a podá krajskému soudu. Nesmí jít ale o exekutora, který proti vám vede exekuci.

Návrhy na oddlužení smějí za dlužníky zpracovávat také neziskové organizace s akreditací od Ministerstva spravedlnosti, na rozdíl od výše jmenovaných ale musejí službu poskytovat zdarma.

Seznam akreditovaných právnických osob najdete na webu ministerstva. Na základě přechodného ustanovení smějí do poloviny letošního roku poskytovat oddlužovací poradenství bezplatně také neziskovky, které akreditaci nemají, ale dluhovým poradenstvím se zabývaly už před účinností novely (tedy před prvním červencem 2017).

Návrh na oddlužení musí obsahovat

• označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,
• údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech,
• údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky,
• návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší,
• seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které dlužník v insolvenčním řízení už dřív předložil,
• listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky,
• písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se s dlužníkem dohodl, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 procent jeho pohledávky.

Návrh na povolení oddlužení se podává ke krajskému soudu, podle místa bydliště. Je třeba v něm vysvětlit, jak k úpadku došlo, a vyjmenovat všechny závazky a dluhy.

Manželé můžou žádat o oddlužení společně. Osobní bankrot teoreticky může vyhlásit jen jeden, v praxi to ale dělá problémy. Jestli za dluhy odpovídáte oba a vznikly v době manželství, je lepší podat návrh dohromady, předejdete tak dalším soudům a exekucím proti druhému z vás.

V návrhu na oddlužení uvedete, jakou cestu oddlužení preferujete: splátkový kalendář, nebo zpeněžení majetku. Buď přijdete o většinu příjmů na příštích pět let, nebo o veškerý majetek. Každopádně musíte vyrovnat alespoň třetinu dluhů.

Soud návrh zamítne, když:

• nabude dojmu, že máte nepoctivý záměr,
• plnění, které by při oddlužení dostali nezajištění věřitelé, bude nižší než třicet procent jejich pohledávek (ledaže s nižším plněním sami souhlasí),
• průběžné výsledky řízení ukazují, že máte k plnění povinností v insolvenčním řízení lehkomyslný nebo nedbalý přístup.

Kolik za návrh zaplatíte

Odměna za zpracování návrhu na povolení osobního bankrotu pro advokáta, notáře, insolvenčního správce nebo soudního exekutora, nesmí být vyšší než 4000 korun bez DPH, případně 6000 korun bez DPH, pokud jde o společné oddlužení manželů.

Odměna se neplatí předem, ale až po zahájení insolvenčního řízení: odborník, který vám návrh zpracoval, svoji „pohledávku“ uplatní ve lhůtě třiceti dnů stejně jako ostatní věřitelé. Když soud návrh na oddlužení zamítne, zároveň dlužníkovi nařídí, aby uhradil odměnu za sepsání a podání návrhu.

Když je návrh podaný

Soud by měl během několika hodin ověřit, jestli je návrh podaný správně, a vydat vyhlášku o insolvenčním řízení, kterou uveřejní v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu. V té chvíli se rozbíhá insolvenční řízení, takže se zastavuje exekuce, exekutoři i věřitelé musejí přestat pohledávky vymáhat mimo insolvenční řízení. Když nakonec soud návrh na oddlužení zamítne, vymáhání se znovu rozbíhá.

Po zahájení  insolvenčního řízení se můžou věřitelé přihlašovat s pohledávkami, mají na to třicet dnů od chvíle, kdy soud kývne na insolvenční návrh a rozhodne o úpadku dlužníka.

Nakonec proběhne schůze věřitelů, kde hlasují, jakou cestou má oddlužení probíhat. Když na schůzi žádný věřitel nepřijde nebo se nevyjádří, rozhoduje o způsobu oddlužení soud. Mnohem častější je splátkový kalendář.

Splácíte pět let

Celý průběh oddlužení a splácení hlídá insolvenční správce určený soudem. Insolvenčního správce dlužník musí platit. Soud vám může v úvodu oddlužení nařídit, abyste správci zaplatili zálohu – maximálně padesát tisíc, většinou ale záloha bývá podstatně nižší, soud zohledňuje možnosti dlužníka.

Kolik budete měsíčně splácet a kolik vám zbude, ukáže naše kalkulačka. Dozvíte se v ní také, jestli máte na povolení oddlužení naději a kolik budete platit insolvenčnímu správci.

https://www.penize.cz/kalkulacky/osobni-bankrot

Kromě mzdy a platu se sráží ze všech druhů důchodů, nemocenské, mateřské, rodičovské, příspěvku na bydlení, podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, příjmů z DPP a DPČ, stipendií i darů. Měsíčně vám zbyde jen nezabavitelná částka, složená z nezabavitelného minima a malé části mzdy. Když během oddlužení získáte nějaký nečekaný příjem, třeba vyhrajete v loterii nebo něco zdědíte, musíte i tyto peníze použít na úhradu dluhů. Když některý příjem zatajíte, zamlčíte část dluhů nebo se budete dál zadlužovat a insolvenční správce na to přijde, soud oddlužení zastaví.

Během pětiletého oddlužení máte i další povinnosti, které jsou uvedené v § 412 odst. 1 insolvenčního zákona. Třeba musíte vydělávat, a když práci ztratíte, aktivně ji hledat. Insolvenčního správce, insolvenční soud a věřitelský výbor musíte informovat například o změně zaměstnání nebo stěhování.

Když uhradíte třetinu dluhů, splátky se nezastaví. Cílem je zaplatit během pěti let maximum možného, třetina je jen spodní hranice.

Insolvence obecně je stav, kdy má dlužník více závazků vůči více věřitelům a není s to určitou dobu po splatnosti je uhradit. Když toto uzná soud, mluvíme pak o tom, že dlužník je v úpadku.

Zásadní rozdíl mezi exekucí a insolvenčním řízením spočívá v tom, že účelem exekuce je uspokojit zásadně pohledávku jednoho věřitele, kdežto účelem insolvenčního řízení je uspořádat vztahy mezi dlužníkem a všemi jeho věřiteli. Stává se, že dlužníci před exekucemi utíkají do insolvenčního řízení, protože zahájení insolvenčního řízení provedení exekuce blokuje.

Jak to probíhá

Aby insolvenční řízení začalo, musí nejdřív na svět přijít insolvenční návrh. Podat ho může přímo sám dlužník nebo věřitel. Pokud podává návrh dlužník, musí k němu vždycky připojit mimo jiné seznam svého majetku, seznam svých dluhů s označením věřitelů a další listiny osvědčující jeho úpadek. Návrh se podává ke krajskému soudu podle bydliště dlužníka, v tomto kontextu se mu říká insolvenční soud. Soud návrh posoudí a rozhodne, jestli dlužník v úpadku je, nebo nikoli. Pokud úpadek konstatuje, zpravidla současně rovnou jmenuje insolvenčního správce – ten pak má v průběhu dalšího řízení velké množství povinností. Po prohlášení úpadku soud rozhodne, jak se úpadek bude řešit. Obecně existují tři způsoby řešení úpadku – konkurz, reorganizace a oddlužení.

Reorganizací se zabývat nebudeme, je určená pro případy, kdy dlužník provozuje velký podnik.

Konkurz spočívá ve zpeněžení prakticky veškerého majetku dlužníka: prohlášením konkurzu ztrácí dlužník možnost disponovat se svým majetkem – toto oprávnění přechází na insolvenčního správce. Správce majetek zpeněží a výtěžek rozdělí mezi věřitele. Pohledávky věřitelů bývají konkurzem uspokojeny jen ve velmi nízké míře. Co je ale důležité pro dlužníka – pohledávky, které nebyly v rámci konkurzu uspokojeny, nezanikají a po skončení konkurzu lze nadále vést k jejich vymožení exekuci!

Nejvíc pozornosti budeme věnovat oddlužení.

Oddlužení – silná motivace pro dlužníky

Oddlužení, kterému se také říká osobní bankrot, je v praxi nejvyhledávanější způsob řešení úpadku. Oddlužení plněním splátkového kalendáře je určeno zejména fyzickým osobám-nepodnikatelům, nově je ale možné za určitých podmínek povolit oddlužení i člověku s dluhy z podnikání. Podmínkou povolení oddlužení je, že dlužník bude schopen po dobu pěti let ve splátkách uhradit alespoň 30 procent hodnoty pohledávek takzvaných nezajištěných věřitelů. Nezajištěný věřitel je ten, jehož pohledávka není zajištěná například zástavním právem na majetku dlužníka. Pohledávky zajištěných věřitelů se vždy uspokojují z předmětu zajištění, pro účely splátkového kalendáře se s nimi nepočítá.

V praxi se často stávalo, že dlužníci nedokázali soudu doložit dostatečné příjmy na to, aby z nich bylo reálné uspokojení minimálně 30 procent pohledávek nezajištěných věřitelů. Insolvenční zákon proto relativně nově umožňuje, aby se do dlužníkových příjmů zahrnuly i pravidelné peněžité dary, které se třetí osoba zaváže dlužníkovi pravidelně darovat právě proto, aby dlužník svými příjmy dosáhl na podmínky povolení oddlužení.

Pokud dlužník řádně plní splátkový kalendář, soud po pěti letech oddlužení ukončí. Dlužník má poté možnost žádat soud, aby jej osvobodil od povinnosti platit zbytky v oddlužení neuspokojených pohledávek. Když to soud udělá, nemůžou už věřitelé své zbývající pohledávky vůči dlužníkovi dál vymáhat. Dlužník tedy z oddlužení vyjde s „čistým štítem“, na rozdíl od konkurzu, kde neuhrazené pohledávky zůstávají nadále vymahatelné.

Kalkulačka osobního bankrotu 2018

https://www.penize.cz/kalkulacky/osobni-bankrot

Insolvenční řízení a exekuce

Zahájení insolvenčního řízení má na probíhající exekuci zásadní vliv. Jakmile je insolvenční řízení zahájeno, příslušný insolvenční soud o tom zveřejní informaci v insolvenčním rejstříku (na stránkách www.justice.cz). Od okamžiku zveřejnění platí, že exekuci nelze provést. To v praxi znamená, že exekutor sice může vydat exekuční příkaz, ale nesmí ho fakticky realizovat (např. provést dražbu nemovitosti, strhnout peníze z účtu v bance nebo vyplatit již vymožené plnění oprávněnému v exekuci). Exekuční příkaz je totiž ve vztahu k majetku dlužníka považován jen za zajišťovací institut. Jakmile pak insolvenční soud rozhodne o úpadku dlužníka (viz tabulka), exekutor nesmí exekuční příkaz už ani vydat.

Exekutor je pak povinen vydat to, co od dlužníka vymohl a má ještě k dispozici, insolvenčnímu správci. Podle zákona mu z této částky náleží náklady exekuce. Nejnověji se v praxi postupuje tak, že exekutor vyplácí insolvenčnímu správci veškeré vymožené plnění a náklady exekuce přihlašuje v insolvenčním řízení přihláškou jako jeden z věřitelů.

Často se probírá otázka, jestli schválení oddlužení znamená povinnost exekutora zastavit exekuci nebo alespoň zrušit exekuční příkazy. Insolvenční zákon, ani exekuční řád takovou povinnost v souvislosti se schválením oddlužení nestanoví. Ani dlužník, ani insolvenční správce tedy nemůžou soudnímu exekutorovi stanovit povinnost zastavit exekuci či zrušit exekuční příkazy, povinnost exekuční příkazy rušit soudnímu exekutorovi nevyplývá ani ze zákona. Od schválení oddlužení do jeho (úspěšného nebo neúspěšného) ukončení má stanovený splátkový kalendář naprostou přednost.

Je tedy zahájení insolvenčního řízení skutečně řešením exekucí? Především záleží na tom, jak se bude úpadek dlužníka řešit. Konkurz rozhodně řešením exekuce není. Veškerý majetek dlužníka se zpeněží, věřitelé dostanou poměrnou část svých pohledávek – podle velikosti dluhu. A po skončení insolvence můžou věřitelé své pohledávky dál vesele exekučně vymáhat. Naproti tomu splnění podmínek oddlužení může být pro dlužníka nový životní start. Dlužník sice pět let žije s minimálními příjmy, nicméně následně je osvobozen od zaplacení neuhrazených částí pohledávek věřitelů. Pokud byly pro tyto pohledávky vedeny exekuce, musí být zastaveny. Oddlužení lze skutečně nazvat řešením exekucí.